Najdete mě doma v houpací síti

Ale na pláži jsem nebyl. To jen svěží vánek proudil oknem do mé ložnice a vše, co jsem mohl vidět, byla cihlová zeď.

Houpací síť v městském bytě? Ano, vlastně mám tři, v každém pokoji jednu. Po čtyřech letech života v Latinské Americe jsem přísahal, že můj domov nezůstane bez houpací sítě.

Kolumbijské břehy omývají dva oceány – Atlantský na severu a Pacifik z východu. Teploty v přímořských tropických oblastech jen zřídka klesnou pod 28 stupňů Celsia. Houpací sítě tam najdete úplně všude – v chudých přístřešcích, apartmánech střední třídy i honosných vilách bohatých.

Jakmile si zvyknete mít hamaku v dosahu, stane se nepostradatelnou. Nadobro vám promění rytmus života. Vejdete do místnosti, uvidíte houpací síť a jen stěží odoláte její měkké náruči. Jakmile v ní spočinete, vznášející se ve vzduchu, starosti se začnou samy – úplně automaticky – vypařovat.

Čtu v ní. Píšu v ní. Dávám si dvacet. Povídám si se svými dětmi, které leží ve svých, zatímco si vyprávějí se mnou. Sice v ní nespím přes noc, ale utíkám do ní při občasných návalech nespavosti.

Poslední knihu, kterou jsem v hamace četl, byla ta od známého kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze pojednávající o posledních letech života Simóna Bolívara, hrdiny boje proti španělské nadvládě.

Novela nazvaná “Generál ve svém Labyrintu“ by se klidně mohla jmenovat “Generál ve své hamace“. Autor zachycuje poslední roky Bolívarova života, který většinu času buď v síti leží, nebo se do ní pokládá, či se z ní snaží dostat. Spí v ní, přemítá, miluje, churaví, a když chce autor vyjádřit, jak na Bolívara zapůsobila jakási nezvyklá zpráva, napíše: “Úplně se přestal houpat v síti.“

My se ale houpat nepřestáváme, stejně jako pro autora tohoto fejetonu, novináře W. Neumana, bude i pro nás latinskoamerický životní styl věčnou inspirací.

Dopřejte si i vy La Siestu – kolumbijské a brazilské houpací sítě a sedačky tradiční výroby, z přírodních materiálů s certifikací kvality a bezpečnosti.